Je mlází a rybní
a nad ním hráz,
kterou tak dobře znám.
Bůh ví kolikrát
v jarních nocích,
býval jsem tam a nesám,
nesám v těch nocích tenkrát.
a krásně nám tam cvrček v trávě hrál
a můj a její stín byl blíž a blíž
a v líhní fauně hrály škály
stále víč někde opodál
Ta m na tou hrazí,
kde věnčí mech porové mlází,
stín ze stínem,
když jim touha krátí dech,
v jerních večerech dál se potají,
schá zí.
tam nad tou hází,
tam zůstal svět, který mi schází.
Jen dovolím času místo kamínku,
člověk vzpomínku smutně hází,
hází.
Rypniť v lučinách
a nad ním hrás,
od kud jsem tak rád.
Hrstík a mínků čezil túň,
já nevím, jestli teď si umím hrát.
Stoutuji jako za mlada,
jsem záma létadou,
až náhle udivím,
že dívčí stíny dávno jsou ty tam,
a v líplý faun ten, nás lákal,
a k lásky hrál už ještě diví.
Tam nad tou hradí,
kde věnčí mech porové máří,
stín ze stínem
když jim touha krátí dech,
v jerních večerech dál se potají. schází,
tam na to hrází.
Tam zůstal svět, který mi schá zí,
jen do vln času místo kabínů
člověk zpomínu svobodně hází,
hází.
Já vím
Já vím
Já vím